V poslední době si čím dál víc všímám článků o zákazu kouření v restauracích, hospodách a vůbec všech těch podniku, kde s přáteli chodíme od doby, co nás přestalo bavit házet si míčem před barákem. Nevím jak Vy, ale velká většina mých přátel, ve svém volném čase nežije nijak extra aktivně, a tak místo cyklovýletů za krásami místní krajiny, vysedáváme po hospodách (teda spíš v jedné konkrétní) a tlacháme o blbostech u piva, či jiného moku. A jak už to v takových podnicích často chodí, všichni u toho kouříme jednu cigaretu za druhou. Jistě občas se mezi námi objeví nějaký nekuřák, ale většinou tento, z našeho pohledu, sociální handicap dokážeme v klidu ignorovat. Tohle klidné soužití kuřáků a nekuřáků, kteří rezignovali na veškeré boje o toleranci, ale brzy skončí. Už to tak vypadá, že se naše země připojí ke všem těm sofistikovanějším státům EU (hlavně si myslím, že kvůli nátlaku ze strany EU) a namodralý dým se nad hloučky hospodských intelektuálů rozplyne nadobro. Ač nesouhlasím s tím, že se stát vměšuje do svobody podnikání provozovatelů, chápu že jednoho krásného dne musel populismus politiků zvítězit nad lobbismem tabákových koncernů. Tento razantní zákrok do poklidného života všech kuřáků mne přivedl k zamyšlení nad tím, jak se nám pak bude vlastně žít. Vzpomněl jsem si u toho na jeden podnik, kam jsem chvíli chodíval, byla to moc fajn hospůdka, kde jsem se rád scházel s přáteli a ta měla, na mé poměry, jednu zvláštnost. Byla totiž nekuřácká. A s tím se pojil jev, který mi tuto formu "nepohodlí" dokázal úspěšně vykompenzovat. Chodilo se kouřit ven, a tím se formoval jakýsi elitní klub kuřáků. Chodívalo se kouřit ve skupinách a to doprovázel pocit jakési soudržnosti všech kuřáků, ať už to bylo pouhé spiklenecké kývnutí hlavou k opodál stojícímu člověku s cigaretou, či rovnou navázání konverzace s bafajícími "kolegy". Znáte ty chvilky kdy sedíte v tom vašem podniku a jsou s Vámi dvě, či více holek a najednou se společně zvednou a vyrazí směrem na toalety? Pak se vrátí chichotajic se něčemu, co se Vás netýká, jelikož prostě nejste součástí jejich močícího / pudrujícího kmene. Tak přesně to budou zažívat nekuřáci ponechání u stolů. Jakákoli zuřivá debata se rozhodne venku před hospodou, jelikož si kuřáci, spojeni v jakousi subkulturu stvořenou jejich společným zlozvykem a zákonem nařízeným vyčleněním z konzumující společnosti, najdou společnou notu snáze, než u stolu, kde si v tom zápalu konverzace nemůžou ani zapálit. Najednou zjistíme v obou táborech, jak je snadné mluvit o těch druhých za jejimi zády. Já nechci nijak obhajovat tohle rozdělování na skupiny, ale z vlastní zkušenosti musím říct, že kuřáci budou v určité výhodě, už kvůli tomu, že budou mít něco co je spojuje. Alespoň vlastnictví zapalovače, cigára, papírků... je solidní otvírák konverzace, který prostě nekuřáci ponechání svým nápojům napospas nemají. Určitě to bude mít obrovský dopad na rozvoj malých vesnic, kde je centrem veškerého dění místní zahulená "čtyřka". Najednou se všichni ti pánové debutující o politice, sportu a pomíjívé existenci lidského bytí, budou scházet tak maximálně ráno v místní Jednotě, při nákupu basy piv a krátkých Chesterfieldek. Jak pak tihle borci zjistí, že Jožin od potoka má fungl nový traktor, který by tak nutně potřebovali na vytažení fůry dřeva co jim začíná hnít v lese? Na facebooku asi ne. A co teprve pan hostinský, který bude celé dny před tím, než svou živnost zavře, pouze odhánět mouchy a čekat na tu chvíli kdy si sousedovic Mirek přijde se džbánem tátovi pro točené? Nejsem odborník na ekonomiku, ale věřím, že na tohle naši zákonodárci museli myslet a mají za nemalé peníze vypracované posudky, které dokazují, že to co bude v klidu fungovat na Praze 4, bude hladce aplikovatelné v Klečůvce nad Dřevnicí. V Irsku se taky báli, že jim zákaz kouření vyžene štamgasty z jejich věhlasných Pubs, a tak se taky stalo, jenže štamgasty nahradili mladí, zdraví a krásní lidé co se vydrží dvě hodiny plácat po zádech za své úspěchy u předražené třetinky Guinesse. Tohle se ale u nás nestane. Pár nekouřících štamgastů sice zůstane, ale že by fakt, že už se tam nekouří, vytáhl celou rodinku do vesnické hospody na sodovku pro děcka a pivečko po obědě pro tátu, tak to mi přijde hodně ujeté. Abych se vrátil k té segregaci kuřáků a nekuřáků, úplně se vidím v zimě až se mi někdo ozve ať s ním zajdu na pivo, první co mi probleskne hlavou, bude to, jaký to bude opruz chodit každých 20 minut na mráz abych se tam klepal s cigaretou v ruce. Takže s největší pravděpodobností bude má další myšlenka patřit výmluvě proč prostě nemůžu. Chápu, že to tak nebude všude a u každého, ale já jsem z malého města na Moravě, kde prostě kouří většina a ta bude velice nezanedbatelným způsobem ovlivňovat tržby všech barů, hospod a restaurací. Zajímalo by mne jak to přežijí non stop herny kde se chudí lidé snaží stát se ještě chudšími. Přece nenechají dvě stovky v bedně a nepůjdou si zapálit. A co chudák servírka, které nezbude nic jiného než věřit, že se skupinka co má na lístku útratu za 8 stovek z cigárka vrátí. Každopádně to bude zajímavé a já vlastně nevím, jestli se těšit, nebo se začít bát.
Psáno z tabletu, takže omluvte případný auto car wrecked:-)
